| muzikant.cz | |
|
PEARL JAM - Paegas Arena, Praha Pořádná grungeová sauna v Paegas Aréně Tak toto se opravdu jen tak nevidí. Večer 14. června jste všichni vy, kteří jste si naplánovali koncert Pearl Jam, zažili něco neuvěřitelného. Velmi slušně napěchovaná sportovní hala se během dvou hodin otřásala pod dusotem desetitisíce přítomných fanoušků, kteří měli kupodivu energie více než celý světelný park a ozvučovací aparát kapely. A to i přesto, že kolem sedmé to ještě vypadalo na akci spíše soukromého charakteru, když pouze pár nadšenců bylo nalepených na bariéry před pódiem a zbytek zhruba dvou či tří tisíc lidí jen tak rezignovaně posedával všude kolem. Snad zásahem vyšší grungeovské moci se kolem osmé už nedalo pomalu dostat ani před mixážní pult, což byla první předzvěst přicházejícího skvělého večera. Vzhledem k tomu, že jsem byl docela nepoužitelný díky vrcholícímu zkouškovému období, vychytal jsem klidné místo na horní tribuně přímo proti pódiu, což nabízelo výhodu neopakovatelného výhledu, který byl kažen snad jen ze spodu haly stoupajícím horkým a vlhkým vzduchem, takže tričko zde každému po pár minutách přišlo jako naprostý přežitek a zbytečnost. Úloha předskokanů připadla pro evropskou část šňůry kapele Dismemberment Plan z Washington D.C., jak sdělil za mikrofonem stojící Travis Morrison. Když jsem jel tramvají z koncertu domů, slyšel jsem od jednoho fanouška názor, že tato kapela nemá šanci se prosadit, prý má strašně nezapamatovatelný název. Tak nevím, já si totiž jejich název pamatoval od první chvíle, co jsem jej v presskitu poprvé přečetl. Takže relativní nezapamatovatelnost názvu ale nebude tím důvodem, proč Dismemberment Plan publikum moc nerozžhavili. Mám pocit, že snaha těchto kluků byla nemalá. Ovšem jejich hraní si s crossoverským hip-hop-metalem prošpikovaným elektronikou je spíše aktuální v Americe, nikoli na konzervativním Starém kontinentě. Ale velké plus si zaslouží za naučení těch pár českých slovíček jako “ahoj” nebo “děkujeme”. Dismemberment Plan pódium opustili a po nezbytných úpravách v naprostém klidu na stage nastoupili Pearl Jam. Jestli někdo čekal divoký náběh s mohutným řevem a kaskadérskými kousky Eddieho či Mikea, tak se pořádně zmýlil. Úvodní Of the Girl se rozjela pomalým a klidným táhlým tempem, které by bylo hodno spíše postarších černých bluesmanů, nikoli energických Pearl Jam. Tím bylo jasné, že vše se nakupí a pak to vybouchne. A taky se tak stalo: Grievance, Corduroy, Animal. Z balkónu se naskýtá neopakovatelný pohled: celá plocha před pódiem se změnila v rozbouřenou hladinu, která se v ostrém větru vlní, kypí a vaří. Les rukou, jaký jen tak na koncertě nevidíte, neúnavně sleduje každou změnu rytmu. A pořád to nekončí, mám pocit, že to snad ti lidé ani nemůžou vydržet. Je to prostě něco úžasného. Skvělá atmosféra, každý prostě ožívá dalším a dalším úderem bicích Matta Camerona a nebýt uvolněnějšího nástupu Given To Fly, tak museli všichni padnout. “Když jsme tu byli posledně, tak to byla zrovna pěkná zima. A teď je tu vedro jako z ďáblovy prdle!” Výstižné vyjádření toho, co je každému totálně mokrému fanouškovi na ploše jasné. Nadšení nebere konce. Pearl Jam házejí jednu pecku za druhou, přímo psychóza se dostavuje při refrénu Alive, která je bezesporu jednou z nejsilnějších skladeb Pearl Jam. Slyšet Cobain Red Mosquito, tak z toho určitě vytlačí citron - nezapomenutelný moment večera. Je nabíledni, že tomu všemu dominuje bezesporu Even Flow, která se rozjíždí ráznějším tempem, než na studiovce. Výkon k nezaplacení podal hlavně Mike McCready, který podle mě skoro ani nemá v Pearl Jam co dělat. Ten člověk by snad mohl trumfovat i Jima Hendrixe. A nejsem stopro jediným, kdo na jeho kousky a sóla doslova zíral s otevřenou pusou. Musím uznat, že toto jsem od vystoupení Pearl Jam čekal úplně nejméně. Že se bude skákat, že to bude vařba a že odejdu mokrý jako žába my bylo jasné, ale že uvidím excelentní výkon kytarového mága – to ani v nejmenším. V přídavcích se už však jen zklidňovalo a vše skončilo za asistence světel celé Paegas Arény písní Yellow Ledbetter. Pearl Jam se ukázali jako kapela na svém vrcholu a bylo fajn je vidět a myslím, že oni mají na Prahu také dobré vzpomínky. Uvidíme snad se tu objeví i počtvrté. Ale bude to chtít nechat pod parketami led! Setlist: Of The Girl Grievance Corduroy Given To Fly Animal Red Mosquito Pilate Alive Present Tense Habit Untitled MFC I Got Shit Wishlist Insignificance Rearviewmirror Even Flow Go ---------------------------- Sleight of Hand Light Years Better Man Timeless Melody Do The Evolution State of Love and Trust Once Black Yellow Ledbetter |
|