|
Stone Gossard na uvolněném sólovém
výletě
Hned úvodem je nutné říci, že v
souvislosti se členy skupiny Pearl Jam se to jen hemží různými sólovými
aktivitami, hostováními a bočními projekty. Jmenujme aspoň nejznámější
- basák Jeff Ament hraje v Three Fish, kytarista Mike McCready v The
Rockfords (a kdysi ve skvělé superkapele Mad Season) a Stone Gossard,
o jehož sólovém debutu zde bude řeč, působí i v kapele Brad.
Gossardova deska "Bayleaf" je jako první podepsaná jen jménem
svého ústředního protagonisty. I když se již dříve dala objednat
skrze internetové stránky, oficiálním dnem amerického vydání bylo
tragické datum 11. září 2001, v Evropě album vyšlo samozřejmě o
den dříve.
V poměrně krátké stopáži (něco málo přes 39 minut) se skrývá
deset skladeb, jež lze asi jen ztěží označit termínem grunge.
Naopak, jsou to uvolněné rockové písně, které jen občas v náznacích
připomenou Gossardovu mateřskou kapelu, nejvíce zřejmě ve třetí
"Pigeon" - ta by klidně mohla být na "Binaural".
Dvě úvodní skladby "Bore Me" a "Fits", nebo později
"Cadillac", jsou podivně "rozhrkané", nevím proč,
mi evokují kocovinu... Na druhou stranu zde uslyšíme i hezké pomalé
písně s velmi melancholickou náladou ("Anchors" s
doprovodem klavíru, "Every Family", "Hellbent").
Titulní "Bayleaf" je dle mého poctou Gossardovým oblíbencům
Led Zeppeli, Stone tady frázuje úplně stejně jako Plant. Prvním
singlem byla zvolena Ty Wilmanem zpívaná "Unhand Me" a s tímto
výběrem lze jen souhlasit, i když mi pro změnu připomíná sólovku
Chrise Cornella.
Stone Gossard je samozřejmě ústřední personou desky (jak autorskou,
tak interpretační), ale vydatně mu pomáhali zejména Pete Droge a Ty
Wilman, který ve třech skladbách i zpívá hlavní vokál. Gossard,
pokud mne paměť neklame, zpíval v Pearl Jam jen ve skladbě
"Mankind" na desce "No Code", a i když není tak
charismatickým a výrazným zpěvákem jako Eddie Vedder, své si uzpívá
a nemá cenu jej s Vedderem srovnávat.
Závěrem bych ještě zdůraznil, že booklet alba "Bayleaf"
je naprosto šílený, ale krásný. Sice neobsahuje texty, ale malůvky,
fotky, schémata a nápisy na tvrdém lesklém papíře vytvářejí těžko
popsatelný bláznivý a pěkný celek. Hodí se k uvolněnému
charakteru alba, jež bylo zjevně nahráno bez potřeby za každou cenu
vydělat miliony dolarů.
|